Prolog

            Tým je dnes v silné spánkové deprivaci, důvodem je noční alarm. Do lodi v noci narazil narazil asteroid a vytvořil díru v trupu. Celá posádka se musela neprodleně přesunout do hygienického modulu a vyslat Ondru ve skafandru aby díru v trupu opravil. Kromě toho také v noci na dvě hodiny řídící středisko přestalo reagovat na zprávy z rakety.

            Zbytek dne se nesl ve znamení plnění pravidelných úkolů a dokončování projektů. I přes únavu si totiž všichni uvědomují, že dnešek je posledním dnem, zítra totiž přistáváme zpět na povrch planety Země. Kvůli tomu musejí všichni dokončit své projekty a to je hnací síla, díky které ani není moc poznat, že se nikdo v noci nevyspal.

            Na návrat zpět na Zemi se sice všichni těšíme, nicméně tým je už teď trošku nervózní z novinářů, kteří se zítra na místo přistání jistě dostaví.

             Když se blíží konec mise, musím říct, že jsem rád, že jsme vše zvládli jako semknutý tým, stejným způsobem věřím zvládneme i poslední úkol- tiskovou konferenci a i když se naše cesty zítra rozejdou, toto dobrodružství nás bude vždycky spojovat. I teď, když píšu tato slova slyším zbytek týmu jak stále vtipkují a to ve mně víru v to, že se budeme i nadále potkávat posiluje.

Niki

Večer bylo veselo. Možná je to spánkovým deficitem nebo celkovou deprivací, ale vlastně už se smějeme úplně všemu. Moc nám však do smíchu nebylo, když nás někdy před 4. hodinou ranní vzbudil alarm. Museli jsme se všichni okamžitě evakuovat od hygienického modulu, odkud jsme vyslali Ondru, aby spravil díru v lodi způsobenou nárazem asteroidu. Nakonec vše dobře dopadlo, ale můj spánek nebyl úplně ideální.

Od rána jsem pak byla trošku zpomalená, ale i tak jsme se pustili intenzivně do protokolů. Já měla za úkol celý dnes dělat protokol WIMP, který celkem na měření zabere 15 hodin. Mám v plánu to dodělat v noci na noční směně, takže to bude ještě zábava. Dál jsme se vrhnuli s Monďou a Ondrou na úkol spektrofotometrie. Ondra nás celu dobu natáčel, udělal pár rozhovorů a přiložil ruce k dílu. Musím strašně poděkovat Monči za její chemickou pomoc, protože bez ní by to nešlo.

Nejvíc smíchu se však ozývalo od úkolu zavlažování. Stačilo mi pomáhat při tvorbě nádrže, která vlastně pořád někde vytékala a nedala se utěsnit. Nakonec vše dobře dopadlo a věřím, že to bude fungovat, jak má.

Celkově mám dneska stále pocit, že všechno stíháme a máme na všechno dost času. Asi mě to brzo přejde, ale doufám, že úsměv na tváři nám to nikemu nevezne.

Monďa

Dnešní den začal opravdu brzo. Během mojí noční hlídky do nás v 3:20 narazil asteroid a prorazil díru v lodi. Museli jsme se urychleně evakuovat do hygienického modulu. Skafandr si tentokrát oblíkl Ondra a šel zalepit díru v lodi. Vše se podařilo stabilizovat. Kvůli tomuto incidentu jsme dnes všichni byli ještě o něco více unavení, než bychom jinak byli, ale naštěstí jsme neutrpěli žádnou jinou újmu.

Ráno jsme provedli již rutinní úkoly, jako je rozcvička a snídaně, a začali jsme pracovat na protokolech. Nejdříve jsem zase zaměřila délku rostlin z protokolu o hnojení a poté jsem až do oběda pracovala na zpracovávání protokolu Klinostat, který byl naštěstí schválen. Po obědě jsme dostali nádhernou hodinovou pauzu na odpočinek, která se po brzkém ranním zážitku opravdu hodila. Po pauze jsme začali spolu s Niky a Ondrou pracovat na experimentu spektrofotometrie. Mým úkolem v tomto protokolu bylo namíchat vzorky, u kterých poté Ondra a Niky měřili absorbci světla. S chemickými výpočty mi moc pomohla Lidu, za což jí musím moc poděkovat, protože bez ní by mi to trvalo mnohem mnohem déle. Dneska ještě musíme k tomuto experimentu vypracovat protokol, abychom zítra vše v pohodě zvládali a stihli všechno dodělat.

Myslím si, že můžu říct, že všichni začínáme přemýšlet nad zítřejším zakončení naší mise. Já osobně se už moc těším na Zemi, ale bude mi hrozně chybět naše kosmická loď a hlavně její posádka (a samozřejmě i řídící středisko :)). Zítra nám držte palce, ať přistání zpátky na Zem dopadne v pořádku!

Kuba

Jak již zmínili ostatní, dnes brzo ráno nás vzbudil alarm kvůli díře v plášti. Upřímně si skoro nic nepamatuju, byl jsem strašně unavený a ani nevím, jak jsem se dostal do Hygienického modulu. V 7 hodin jsme se znovu vzbudili, tentokrát plánovaně, abychom začali poslední celý den na lodi před přistáním na Zemi. Já jsem celý den strávil vyráběním automatického zalévače, který by jezdil podél osy a zaléval odděleně různé kytky. Dopoledne jsem navrhoval konstrukci a až do večera jej programoval. No momentálně je ve stavu nejvíce komplikovaného pítka ve Vesmíru. 😀 V noci a zítra ráno bude ale ještě čas, takže věřím že do přistání se stihne a možná i nějaké ty kytičky zalije. Zatím zlil akorát nás.

Liduška

Dobrý večer všem. Už víte, co se dělo v noci. Když jsme podruhé ráno vstali, tak jsem byla dost unavená, ale měli jsme ovesnou kaši a koukali na Kosmo, což bylo oboje super. Potom jsem začala dělat na úkolu HROCH, na kterém jsem s přestávkami strávila celý den. Jedná o brutálně programovací úkol, kde v programu je hromada if podmínek a ještě o bambilión víc cyklů for. Napsaní programu mi trvalo hrozně dlouho, ale asi mě to bavilo, protože čas ubíhal až moc rychle. Kolem poledne jsem sestavila aparaturu pro měření spektrofotometrie. Po obědě jsme šli spát a pak se nám strašně špatně vstávalo, ale dali jsme to. Pokračovala jsem v HROCHovi. K večeru jsme s Mončou přemýšlely nad úkolem tepelná vodivost a také jsem dělala něco se spektrofotometrií. Celkově o úkolech musím říct, že jsou zajímavé (teda až na kyvadlo). Kolena z mrazu stále bolí, ale  naštěstí ve sprše je příjemně teplá voda.

Zítra se vracíme domů. Je mi líto, že mise končí, ale zase budu mít dostatek spánku, jídla, tepla a mezilidského kontaktu, což asi bude fajn. Těším se na pozemšťany :-). Ahoooooooj!