Tisková zpráva z expedice:

 

Z noci z 3. na 4. 7. se náš tým finalistů zúčastnil noční cvičné simulace letu na Mars. Program sestával z plnění různých úkolů, jako např. mikroskopování biologických vzorků, tisk na 3D tiskárně, celonoční měřění srdečního tlaku a tepu, pokusy s roztokem sacharózy a mnoho dalšího. Během noci se také muselo dávat pozor, jestli počítač nehlásí nějaký error, který by naši misi mohl ohrozit. Plnily se také uvolněné, spíše vtipné, teambuidingové aktivity. Všichni byli sice unavení a někteří i promrzlí, přesto se ale celou noc aktivně zapojovali a myslím, že si odnesli nejen nové znalosti a zkušenosti, ale i mnohé zážitky.

 

 

Reportáž: „Tuňák z konzervy jako večeře?!”

 

V rámci soutěže „Expedice Mars 2020“ se mi z 3. na 4. 7. 2021 dostalo příležitosti s dalšími sedmi mladými finalisty zúčastnit se tréninkové simulace letu. Vrátí se ale všichni zpět živí?

 

Celá situace byla pro všechny velmi překvapivá. Po náročných fyzických team-buildingových aktivitách jsem se již těšila na večeři, která celý den kolem sebe nesla mrak tajemna. Místo toho nás ale jeden z organizátorů Michal svolal do herny a osvětlil nám jeho plán: „Všichni si sbalte karimatky a spacáky. Přezuvky si můžete nechat. Možná i kartáček na zuby by se hodil. Půjdete na dvanáct hodin do simulace, kde budete muset plnit úkoly. I na úkor spánku.” Při poslední větě mi seběhl mráz po zádech.

 

Přesunuli jsme se do červeného stanu za budovou, jež jsme během víkendu obíhali. Jako první nás samozřejmě zajímalo, co bude k večeři. Takticky jsme prohlédli obsah krabic s potravinami. Nad tuňákem a rýžovými chlebíčky jsem v porovnání se včerejší večeří (obsahující též mrkvový polévko-salát) ohrnula nos.

 

Po pár minutách přišel hned první úkol s měřením vitálních funkcí. Jako jediný biolog jsem se po něm ihned vrhla. Několika lidem jsem improvizovaně změřila tlak. Poté jsem se sama dala do dřepů s výskokem (což po téměř vojenském výcviku na louce nebylo vůbec jednoduché) či náročného posilování s 0,7l šťávou pro kreativnější hodnoty. Od té doby zde každou půl hodinu účastníky vytáhnu od práce a změřím jim tlak. (A zatím mě kupodivu nikdo nepřizabil).

 

Postupně přišly na řadu i další experimenty od tisknutí na 3D tiskárně přes mikroskopování po focení živých obrazů, čehož se zatím nikdo neodvážil chopit. Po konzumaci tuňáka, který se celý koupal v oleji, jsem se zeptala Evy, co zatím říká na simulaci: „Rozhodně je to velmi zajímavé a zábavné, jen je mi zima.”

 

Celou simulaci ztěžuje možnost erroru, který se zhruba každou půlhodinu objeví. Několik lidí se vždy seběhne kolem počítače a sundá se z trámů stanu pár papírů z návodu. Urputně přemýšlí, jak vyřešit úkol, a ještě intenzivněji polemizují, zda je možnost, že by naše simulace byla ukončena (ideálně skrz výbuch), pokud bychom to nestihli včas.

 

Zrovna odbíjí půlnoc. Přestože se mi již klíží oči, stále aktivně jako ostatní finalisté pracuji. Upravuje se kalendář (jedna z úloh), dokumentuje se let a jakožto správná skupina umělecky nadaných jedinců kreslíme i obrázky. Přesto se zde nikdo nemůže nepodivit, že stan stále stojí (možná z časti, že nám k sirkám nedali škrtátko) a všichni žijí. Zatím.

 

Fotodokumentace: 

 

 

 

Naše umělecké výtvory: